Ta naše voděnka, bez ní by na Zemi nebyl život možný

Pojďme se trochu vzdělávat v otázce, která je pro nás doslova životně důležitá. Voda, sumárním (zároveň však racionálním) vzorcem H2O, systematicky oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, respektive zemskou atmosférou, tvoří základní podmínky pro existenci života na "naší" planetě Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá čirá kapalina bez zápachu. V silnější vrstvě je namodralá. V přírodě se voda vyskytuje ve třech skupenstvích. To se učí již na sákladní škole, takže vás snad nezaskočíme informací, že jde o skupenství pevné - led a sníh, kapalné skupenství – voda v řekách, mořích apod., a v plynném skupenství – vodní pára.


H2O-voda


Voda se systematicky nazývá oxidan“. Častokrát se i v odborné literatuře označuje jako dihydrogenmonooxid či oxid vodný“, nebo dokonce jako kyselina hydroxylová“. Všechny tyto tři názvy jsou ale chybné: nejedná se ani o oxid, ani o kyselinu, ale o anorganický jednojaderný hydrid (proto končí na příponu „-an). Název oxidan byl užíván již dříve, ale byl to název triviální, systematickým byl ustanoven až od názvosloví IUPAC 93. Kromě toho se užívalo a užívá i triviální označení voda“. Pojem voda se ale používá i jako označení pro směs, jejímž hlavním základem je právě sloučenina oxidan. Někdy se oxidan označuje i termínem destilovaná voda“, ale ani to není správné, protože destilovaná voda je jen jedním druhem oxidanu (oxidanu získaného destilací).

Voda a její rozdělení…

  • podle skupenství:

Vyskytuje se ve třech skupenstvích.

    • pevné – led, sníh
    • kapalné – voda, (přechlazená voda)
    • plynné – vodní pára
  • podle hydrologie a meteorologie:
    • povrchová voda
      • voda v oceánech (většinou slaná), např. mořská voda
      • voda v ledovcích (sladká, v pevném skupenství)
      • podle umístění
        • voda v řekách, potocích a potůčcích (většinou sladká; vždy tekoucí)
        • voda v jezerech (někdy slaná, někdy sladká; někdy tekoucí, někdy stojatá)
      • podle stojatosti
        • tekoucí voda
        • stojatá voda
      • ostatní povrchová voda
    • podpovrchová
      • půdní vláha
      • podzemní voda
    • voda v atmosféře – ve formě páry nebo ve formě srážek

  • podle tvrdosti:
    • měkká voda – obsahuje málo minerálních látek
    • tvrdá voda – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
  • podle salinity (slanosti):
    • slaná voda
    • sladká voda
    • brakická voda
  • podle mikrobiologie:
    • pitná voda – je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví, např. minerální voda (obsahuje mnoho minerálních látek), může to být i balená voda (minerálky)

Balená voda - pitná voda

    • užitková voda – v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+) a v potravinářství – vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením), např. napájecí voda (voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí, nebo voda určená k napojení zvířat /má odlišné parametry než voda pitná/)
    • odpadní voda, např. splašková voda
  • podle obsahu živin: (dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikrobiogenních prvků)
    • ultraoligotrofní vody (velmi slabě úživné až neúživné vody)
    • oligotrofní vody (slabě úživné)
    • dystrofní vody – obsahují velké množství huminových kyselin (může být obsahem dalších živin řazena mezi oligotrofní nebo mezotrofní, potom se ale už nejedná o dystrofní vodu)
    • mesotrofní vody (středně úživné)
    • eutrofní vody (silně úživné)
    • polytrofní vody (velmi silně úživné)
    • hypertrofní vody (vysoce úživné)
  • podle přírodní medicíny:
    • mrtvá voda
    • živá voda
  • v náboženství:
    • svěcená voda
  • pseudovědecké druhy vody:
    • magnetizovaná
    • diamantová

Informační systém Voda České republiky řeší a zkoumá veškeré změny a pochody vody.
„Voda nepatří mezi živiny, ale je pro lidský organizmus je nezbytná. Tvoří prostředí pro životní děje, je rozpouštědlem většiny živin, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a umožňuje trávicí procesy. Díky pravidelné výměně vody můžeme z těla vyplavovat škodlivé látky“. Měli bychom denně vypít 2-3 litry vhodných tekutin, při velké fyzické zátěži i více.

 

Vhodné tekutiny jsou: stolní vody, minerálky, neslazené čaje, 100% ovocné a zeleninové džusy. Do nevhodných tekutin patří: limonády, energetické nápoje, alkoholické nápoje, káva, atd. Co se týká konzumace vína a piva, existují studie, které potvrzují jejich pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Alkoholické nápoje jsou vysoce kalorické, proto bychom je měli požívat v rozumné míře. Ženy by neměly překročit 1,5-2 dl vína za den a muži 3-4 dl vína za den. Pivo je bohaté na vitamíny skupiny B, jeho konzumaci by se měly vyhýbat osoby s nadváhou. Vodu konzumujeme dále i jako součást ovoce, zeleniny a polévek. Člověk vydrží nejdéle bez vody 7-10 dní. Při dlouhodobém nedostatku vody může dojít k tvorbě ledvinových kamenů a krátkodobý nedostatek se projeví žízní, nevolností, slabostí a křečemi. Dále je důležité dbát na pitný režim u dětí a seniorů, kteří jsou náchylnější k dehydrataci, onemocnění ledvin a močových cest. Vodu ztrácíme denně v podobě moči (1,5-2 l), pocením, plícemi (při dýchání se vyloučí asi 400 ml vody), a stolicí.


Voda ve sklenici

 

Pitná voda – blahodárný mok pro náš zdravý život

Pitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává z podzemních nebo povrchových zdrojů. Z některých zdrojů – zejména podpovrchových – je možné získat pitnou vodu bez úpravy.

  • Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.
  • Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá. Příkladem může být vodárna v obci Káraný, která od r. 1911 vyrábí kvalitní pitnou vodu pro přibližně třetinu Prahy a řadu dalších obcí a měst Středočeského kraje.
  • Čerpání z podpovrchových zdrojů z podzemních vrtů.

Surová voda se odvádí do úpravny vod. Tam se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, dezinfekce). Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům.
K pitné vodě nemělo v roce 2006 nemělo přístup více než 1 miliarda lidí. Proto je zajištění přístupu k pitné vodě jedním z cílů usnesení OSN Rozvojové cíle tisíciletí.


Pitná voda

 

Balená voda v ČR? Výroba a prodej s dlouholetou tradicí…

Výroba a prodej, které má balená voda v Česku, má také dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16. století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později (18. – 19. století) přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerálky nebo o vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého CO2, ať původu přirozeného (Hanácká kyselka) nebo uměle připravované, stáčené převážně do skla.

 

Hanácká kyselka ve skle

Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60.–70. let minulého století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými a jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balená voda začala být používána též jako zdroj „obyčejné“ pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.

 

Minerálky jsou sice zdravé, ale jak se říká: Všeho s mírou!

Minerální vody jsou považovány za symbol zdraví. Není to tak dávno, co je bylo možné pít z elegantních malých džbánečků jen na lázeňských kolonádách. Dnes si postavíte na stůl jedenapůllitrovou láhev a během dne vypijete klidně i dvě. Tři litry tekutin, to je přece to, co lékaři doporučují.

Jenže pozor. Lékaři také říkají, že minerálky by člověk neměl vypít více než půl až litr denně. A to jen těch, které neobsahují moc minerálů. Jinak hrozí, že se budou v těle (cévách, játrech, ledvinách) nebezpečně hromadit. Minerálky však mají jednu nespornou výhodu: minerály rozpuštěné ve vodě jsou pro lidský organismus dobře vstřebatelné. To se naopak nedá s jistotou říci o různých preparátech s obsahem minerálů, které se prodávají jako doplňky stravy v lékárnách.


Minerálky jsou v České republice velmi oblíbené, což dokládají i údaje o jejich spotřebě. Podle údajů českého statistického úřadu (ČSÚ) v roce 1999 průměrný člověk vypil 47 l minerální vody. O osm let později stoupla spotřeba na 67 l ročně.


Minerální vody by měly tvořit součást pitného režimu každé rodiny, zvláště v letním období, kdy  potem ztrácíme  chlorid sodný tj. sůl mohou  být minerálky právě tím vhodným nápojem, který účinně zažene žízeň. Minerálky mají totiž různé úrovně mineralizace.


Pití minerálky - léto - žízeň

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2018